...pro povzbuzení, potěšení, pousmání

prvomájový víkend

5. 5. 2010 0:42
Rubrika: "Osobní..."

Probouzím se (samozřejmě nedobrovolně) v 6:00 s povzdechnutím, jak bych teď byla ráda na (Studentském) Velehradě... zároveň je mi při pohledu z okna se zvukem kapek dopadajících na parapet v dost častém intervalu líto obyvatel tamního stanového městečka. Paradoxně neoslavím svátek práce prací, ale pobytem ve škole :( Jak za trest!... Slovní spojení "pobyt ve škole" volím po sebekritickém retropohledu na čas, zde kdy strávený, - "učení" by bylo moc silné slovo :D

No nic... Cesta na zastávku v sousední vesnici je kratší než na místní, tak šplhám s deštníkem v ruce do skoro kolmého kopce. Automat mi spolkl poslední drobné (a nechci ho podceňovat, ale myslím, že s tisícovkou si asi neporadí...), uvnitř to chrochtá a vrčí jako obvykle, ale po utichnutí ne a ne něco vypadnout. Dívám se na zem, jestli neměla jízdenka po ránu hodně energie a nevyskočila rovnu až na zem, ale kde nic, tu nic. Nápis "Odeberte si jízdenky" mě má jako dohřát nebo co? S obavou z ukousnutí strkám prstíky do automatu až nahmatám kousek papíru, potvora tam ale pevně drží. Tak tahám jak babička a dědeček pohádkovou řepu, ale nejde to... Nakonec se mi podaří vytáhnout asi 10 cm jízdenkového papíru :D Na první části je nastěstí skutečně vytištěna "moje" jízdenka ovšem s datem prodeje 30. 4. Automat se asi rozhodl oslavit svátek práce nicneděláním... S deštníkem nad hlavou čekám na bus a přemýšlím o nepromokavosti mých botek. Uvidíme... :D

Přijíždí prázdný autobus, tudíž taxík jen pro mě. Ó, to nemuselo být :D Záhy zjišťuju, že zůstat dneska doma, resp. nestihnout tenhle bus by možná bylo paradoxně výhrou. Serpentýny projíždíme závratnou rychlostí... Nevím, proč se mi vybavují informace z autoškoly o aquaplaningu... Další zastávku jsme projeli bez zastavení. Řidič na mě jen mrknul do zrcátka, jestli jsem si asi náhodou nerozmyslela pokračovat v cestě... byl tam náznak přibrždění, ale k zastavení to mělo daleko. "Ještěže" venku je, že by psa nevyhnal. Řítíme se silnicí, kaluže se rozstřikují metr vysoko... Poslouchal docela nahlas rádio. Tak buď má super dobrou náladu a užívá si to nebo depku "jako prase" a rozhodl se dneska to celé skoncovat. A já se mu do toho možná trochu nehodím... Teď už jen aby se ozvalo: "Příští zastávka Ústřední hřbitov nebo Krematorium, konečná stanice". Nápis na dveřích autobusu "Pohodlnou jízdu Vám přeje Dopravní podnik města Olomouce" zní taky pravda trochu sarkasticky...:)

Jak to dopadlo? Přežila jsem! :) A když jsem to vyprávěla švíci, doplnila vlastní historku, jak prý jednou nějaká paní neměla na podobnou adrenalinovou jízdu náladu a řekla na celý bus: "Musíte s náma jet jako s hnojem?" :D

Zobrazeno 406×

Komentáře

Palinkak

Jo, jo, s MHD je vždycky legrace. Když jsem četla Tvůj vtipný příběh (teda trošku smutný s tvou neúčastí na skvělém Velehradě - hlášky v kostele četl někdo jiný než proslavená Pája z Brna :-) ), vzpomněla jsem si na čtvrteční exkurzi, kterou jsem absolvovala s dětmi a cvakala jim během cesty jízdenky v tramvaji. Když jsem docvakala všechny a podívala se na Valentýnku, držela v ruce jen rozžužlanou půlku jízdenky. Se svými kukadly šibalsky pronesla: "Já mám hrozný hlad." :-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio