Proč?

Proč nás nudí být dětmi a tak pospícháme, abychom dospěli,

a když jsme dospělí, zase toužíme být dětmi?

Proč ztrácíme zdraví, abychom vydělali peníze,

a potom utrácíme peníze za to, abychom si dali do pořádku svoje zdraví?

Proč se tolik strachujeme o svou budoucnost,

že zapomínáme na přítomnost,

a tak vlastně nežijeme ani pro přítomnost, ani pro budoucnost?

Proč žijeme, jako bychom nikdy neměli zemřít,

a umíráme, jako bychom nikdy nežili?

Nemůžeme nikoho donutit, aby nás miloval.

Můžeme jen dovolit, aby nás druzí milovali.

Nejcennější není to, co v životě máme, ale koho.

Není dobré porovnávat se s druhými.

Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.

Bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně.

Způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány trvá jen pár sekund,

ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí.

Kéž bychom se naučili odpouštět, odpouštět skutkem...

Jsou lidé, kteří nás velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.

Lidé zapomenou, co jste řekli.

Lidé zapomenou, co jste udělali.

Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.