Prohra i vítězství?

Hlásím, že diplomka odevzdána! Minulý pátek vytištěna, svázána i odevzdána. A teď už děj se vůle Boží...

Cituji stranu 3: „...za velkou podporu chci děkovat i své rodině a přátelům.“

Děkuji všem, kteří na mě mysleli, kteří mě podporovali a povzbuzovali (i dokázali nakopnout připomenutím, že jsem vážně v... :o))

Díky za modlitby, o kterým jsem možná ani nevěděla....

Díky za starostlivost a péči, za všechny obědy, které jsem jen odběhla sníst, za všechny „Karkulčiny košíčky“ nachystané maminkou...

Díky za pomoc s přepisováním těch „nicneříkajících“ čísel, za několikanásobné přečtení těch 115 stran...

Díky za tip na objednání desek předem, díky za nabídky tisku...

Díky za trpělivost...

Pořád bojuju s tím, že spoléhám příliš sama na sebe...

Ono to při individuálních úkolech není vůbec špatné... Když je výsledek práce spojovaný jen s vaším jménem... Někdy nejde spoléhat na to, že když vám dojdou síly a polevíte, někdo jiný převezme velení...

Já ale zapomínám na samotného Režiséra mého životního příběhu... Na to, že mi zajistil tohleto angažmá... Že, i když se to nezdá, je pořád se mnou... Záleží mu na mně... A to bezmezně...

Zapomínám... bojuju... ale nechci...

Nedávno tu byl ve „Slově na den“ verš (Fil 4, 13): Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Jak jednoduché, jak nadějeplné... Nezbývá než dodat Amen.... a vykročit vstříc novým zítřkům...